Vývoj československého a českého tenisu: Legendy a úspěchy

Updated Říjen 2026
Licensed
usAvailable in US
Fast payouts
18+ Only
Stará dřevěná tenisová raketa z minulého století opřená o retro kufr na dřevěné podlaze

Dlouhodobá kontinuita úspěchů: Od dřevěných raket po moderní éru

Představte si na chvíli tenisovou mapu 20. století. Americký tenis s Tilden a McEnroem. Australský s Lavera a Newcombe. Švédský s Bjornem Borgem. A pak – uprostřed Evropy, v zemi s deseti miliony obyvatel – škola, která za sto let vyprodukovala víc grandslamových vítězů než celé Německo. Česká tenisová škola není anomálie. Je to systém, který funguje přes generace.

Jaroslav Drobný, Ivan Lendl, Martina Navrátilová, Jana Novotná, Petra Kvitová, Tomáš Berdych, Barbora Krejčíková, Markéta Vondroušová – to jsou jména, která znamenají víc než osobní úspěch. Tvoří řetězec kontinuity, ve kterém každá generace předává znalost další. A i v roce 2025, kdy Menšík vyhrál Miami a Lehečka postoupil do Top 20, ten řetězec pokračuje.

Předválečná éra a Jaroslav Drobný

Český (tehdy československý) tenis zažil první mezinárodní úspěchy už v meziválečném období. Karel Koželuh, Jan Koželuh, Roderich Menzel – to byly legendy 20. a 30. let. Ale nejvýznamnější byl Jaroslav Drobný, narozený v roce 1921 v Praze.

Drobný začal jako hokejista a tenisovou kariéru rozjel paralelně. V roce 1938 vyhrál československý titul v juniorské kategorii. Po druhé světové válce se dostal do tenisové elity světa. V letech 1948, 1950 a 1952 prohrál ve finále Roland Garros, v roce 1954 grandslam konečně vyhrál – jako reprezentant Egypta, kam emigroval v roce 1949 po politických změnách v Československu. V roce 1953 vyhrál také mistrovství Itálie.

Jeho specifika: levoruká hra (stejně jako Vondroušová o půl století později), kombinační styl s volejem, a mimořádná kariérní délka. V roce 1954 bylo Drobnému 33 let, na tehdejší dobu pozdní věk pro vítěze grandslamu. V roce 1980 existovalo v československém svazu 738 tenisových oddílů s 52 718 členy – infrastruktura, která Drobného tenisu umožnila dlouhodobou životnost.

Před Drobným bylo československé tenisové hnutí organizováno od roku 1906, kdy vznikl první český tenisový svaz. Meziválečné období bylo zlaté pro českou infrastrukturu – kluby v Praze, Brně, Ostravě, Plzni byly technicky dobře vybavené. Tenis byl tehdy aristokratický sport, hraný na antuce v soukromých klubech. Až po válce se demokratizoval a dostal se do masové kultury.

Zlatá éra Navrátilové a Lendla

Pokud je nějaké období, které definuje český tenis, pak léta 1975 až 1995. Martina Navrátilová, narozená v roce 1956 v Revnicích, se v roce 1975 v USA emigrovala a začala historii, která je dodnes nepřekonaná. 18 grandslamových titulů v singlu, 31 v čtyřhře, 10 v mixu. Celkem 59 titulů Grand Slamu – rekord, který se ještě dlouho neobháji.

Navrátilové specialita: mimořádně ofenzivní hra s voleji a síťovými pozicemi. V éře, kdy ženský tenis stále stál na baseline, Navrátilová hrála ofenzivním stylem, který se později stal vzorem pro Serenu Williamsovou, Venus Williamsovou a další. Devět titulů Wimbledonu – rekord, který ani Kvitová se dvěma tituly nemohla napadnout.

Paralelně s Navrátilovou rostl Ivan Lendl. Narozen 1960 v Ostravě, začátek kariéry na konci 70. let. 8 grandslamových titulů, 94 turnajových titulů ATP Tour (dlouhodobý rekord, než ho v roce 2020 překonal Jimmy Connors). Lendl ukončil sezonu jako jednička světa čtyřikrát (1985, 1986, 1987, 1989). V každé generaci hráčů byla jedna nebo dvě jedničky světa – Lendl byl český.

Československo vyhrálo Davis Cup v roce 1980. Jiří Hrebec, Tomáš Šmíd, Ivan Lendl – to byl tým, který porazil Itálii ve finále. Byl to dosud poslední československý Davis Cup triumf, ale české nástupnické státy získaly tituly dalších v 2012 a 2013.

Novotná, Berdych, Kvitová

Jana Novotná, narozená 1968 v Brně, dokončila zlatou éru. 24 grandslamových titulů v čtyřhře, plus singlový triumf Wimbledonu 1998. Její slzavá prohra Wimbledonu 1993 a následné vítězství 1998 je součástí tenisové mytologie. Novotná pak vychovala Barboru Krejčíkovou – mentorský vztah, který se projevil o dvě desetiletí později, kdy Krejčíková v roce 2021 vyhrála Roland Garros.

Tomáš Berdych, narozený 1985 v Valašském Meziříčí, vstoupil do kariéry v druhé polovině 2000 let. Světová čtyřka v 2015, finále Wimbledonu 2010, semifinále nebo lepší na všech čtyřech grandslamech. Berdych byl přítomností v mužské Top 10 po deset let – nikdy ne jedničkou, ale stabilním členem elite. Paris Masters titul 2005 ho řadí mezi první Čechy s Masters 1000 vítězstvím.

Petra Kvitová, narozená 1990 v Bílovci, definovala ženskou éru 2010 let. Dva tituly Wimbledonu (2011, 2014), mnoho WTA titulů, přední pozice v žebříčku po mnoho let. Její plochá hra z baseline, levorukost, a psychologická síla – všechno vlastnosti, které tenisové tradici přispívají. V roce 2016 přežila napadení nožem ve svém bytě, během kterého si zranila levu ruku – tu, kterou hrála tenis. Návrat po operaci byl jednou z nejemotivnějších tenisových historií.

Současná generace

Současná česká tenisová generace nese tradici dál. Čeští tenisté v sezoně 2025 získali pět titulů na ATP Tour – Jiří Lehečka (Brisbane), Tomáš Macháč (Acapulco), Jakub Menšík (Miami), a dva deblové. České tenistky v téže sezoně získaly devět titulů na WTA Tour, druhé místo v pořadí národů za USA. Česko drží šestnáctiletou sérii s alespoň jedním čtvrtfinalistou dvouhry na některém z Grand Slamů.

Podrobně o české sezoně 2025 píšu v článku o čescích tenistech a tenistkách 2025. Historický pohled ale ukazuje, že rok 2025 není výjimkou, ale pokračováním – česká tenisová škola má v DNA něco, co přežívá politické, ekonomické i generační změny.

Klíčové otázky pro další dekádu: udrží si česká škola svou technickou kvalitu v době, kdy globální akademie (Mouratoglou, Rafa Nadal Academy, IMG) přitahují talenty za vyšší ceny? Bude financování ze státních zdrojů stabilní po dotační kauze ČTS? Dostane se někdo z české trojice Lehečka-Menšík-Macháč do Top 5 nebo dokonce do Top 3? Odpovědi bude znát až další generace.

Co mě na české historii fascinuje nejvíc, je nikoliv počet titulů, ale kontinuita. Od Drobného ve 40. letech po Menšíka v 2025 – dvaosmdesát let nepřerušené tradice. V Tennis Europe to nikdo jiný nemá. Italové měli přerušení, Němci jsou spíš nová vlna, Francouzi s ženskou školou silní, ale s mužskou kolísají. Česko má jedinečnou dlouhou trajektorii, která se vypočítává v generacích.

Který Čech vyhrál první grandslamový titul?

Jaroslav Drobný vyhrál Roland Garros v roce 1954, jako první z československého tenisu. Emigroval v roce 1949 do Egypta a reprezentoval v době vítězství Egypt, ale byl českého původu a v Československu začínal tenisovou kariéru.

Kolik oddílů měl český tenis v roce 1980?

V roce 1980 existovalo v československém svazu 738 tenisových oddílů s 52 718 členy. Tato infrastruktura umožnila zlatou éru 70. a 80. let, během které Navrátilová a Lendl dominovali světový tenis, a Československo vyhrálo Davis Cup.