Available in USObsah
Konzervativní pilíře Wimbledonu: Vývoj pravidel a údržba travnatých kurtů
V roce, kdy jsem poprvé dostal novinářskou akreditaci na Wimbledon, mě starší kolega odvedl k Centre Court a ukázal mi bronzovou tabulku u vchodu. Jsou na ní dvě slova z Kiplingovy básně: „Triumph and disaster“. Bez kontextu to může znít patetiky, ale když stojíte metr od arény, kde se od roku 1922 rozhoduje o nejprestižnějším tenisovém titulu světa, začnete chápat, proč je Wimbledon jiný.
All England Lawn Tennis and Croquet Club uspořádal první šampionát v roce 1877. Od té doby se hraje nepřetržitě, s výjimkou dvou světových válek a pandemie 2020. To z něj dělá nejstarší tenisový turnaj světa – o dvanáct let starší než US Open, o padesát let starší než Australian Open v dnešním formátu. A každý detail turnaje, od bílého oblečení po jahody se šlehačkou, má kořeny v té 148leté historii.
Travnatý povrch a jak se udržuje
Wimbledon se hraje na jediné trávě, která se takovému tlaku pravidelně vystavuje. Kurty All England Clubu jsou osety kombinací odrůd Perennial Ryegrass (jílek vytrvalý) ve stoprocentním poměru od roku 2001. Před tím to byla směs žita a kostřavy, ale ryegrass se ukázal jako odolnější vůči opotřebení a lepší pro rychlost hry.
Tráva je sekaná na výšku přesně 8 milimetrů. Ani o milimetr výš, ani níž. Každé ráno před začátkem session přijde tým zahradníků a posekává všech devatenáct kurtů. Centre Court dostává speciální pozornost – každý čtverečný metr je kontrolovaný, zhutnění je měřeno pomocí penetrometru, vlhkost hygrometrem. Cílem je, aby odraz míče byl konzistentní od prvního dne do finále.
Za dva týdny hlavní soutěže tráva trpí. Po prvním týdnu vidíte obnažená místa u základní čáry, hlavně u servisních bloků. Do druhého týdne je tráva za základní čárou často holá a hráči hrají prakticky po hlíně. Paradoxně se tím povrch stává pomalejším, odrazy méně předvídatelné, a právě tady se láme sezona specialistů na rychlou trávu versus hybridních hráčů.
Po turnaji se tráva sklízí, půda se provzdušňuje, osévá znovu a celých deset měsíců roste pod pravidelnou kontrolou. Zahrádkářský tým Wimbledonu má asi 30 stálých zaměstnanců, plus sezónní posily. Roční rozpočet na údržbu trávy přesahuje dva miliony liber.
Mimořádnou pozornost si zaslouží teplota povrchu. Tráva se v horkých letních odpoledních dostává na 35 až 40 stupňů Celsia, což je pro hráčovu nohu přes tenisovou botu cítit. Kvůli tomu se session Centre Court plánuje s přestávkami a na Court č. 1 se v extrémně horkých dnech aktivně chladí mezi zápasy vodní mlhou.
Pravidlo bílého oblečení a jeho výjimky
Když jsem poprvé sledoval Wimbledon pozorně, nechápal jsem, proč všichni hrají v bílém. Připadalo mi to jako nadbytečný archaismus. Až po letech jsem pochopil, že dress code je pro Wimbledon stejně identifikační jako travnatý povrch – bez něj by to nebyl Wimbledon.
Pravidlo zní „almost entirely white“ – skoro úplně bílé. Znamená to, že žádný kus oblečení nesmí mít barevný prvek širší než jeden centimetr. Proužky, loga, krémy, šedivé, smetanové – všechno zakázáno. I podpatky tenisek musí být bílé. Dokonce i ponožky.
Pravidlo se vztahuje i na dámské spodní prádlo. To dělalo posledních letech bolest, protože hráčky řešily menstruaci a bílé prádlo je pro ten problém nevhodné. V roce 2023 klub po stížnostech zmírnil pravidlo – nyní se povoluje tmavší spodní prádlo pod bílým zbytkem outfitu. Je to změna, která vypadá malicherně, ale pro hráčky, které přišly do fáze, kdy si kvůli dress code musely plánovat antikoncepci, byla osvobozující.
Další výjimky: modrý proužek Wimbledon crestu na trenkách a sukních je povolen. Logo výrobce menší než 20 čtvercových centimetrů. A od roku 2022 se toleruje diskrétní barevné vyznačení pozice hráčského podpůrného materiálu – kineziotejpy, štítky.
Pro kurt pak platí ještě jedno nepsané pravidlo: diváci v královské lóži se oblékají formálně. Gentleman v saku, dáma v kokteilovém. To v podstatě jediné místo na světě, kde se nepsaný dress code dodržuje stejně přísně jako ten psaný.
Centre Court a jeho střešní střecha
Centre Court má kapacitu 14 979 míst a je podle mě nejintenzivnější tenisová aréna světa. Když se tam začne hrát finále, hluk divácké rezonance se vrací z kryté kopule tak, že komunikujete křikem, i když sedíte v první řadě.
Zasouvatelná střecha byla instalována v roce 2009, po letech dešťových přerušení, která historicky likvidovala časové plány. Střecha se zavírá asi za deset minut a umožňuje hrát i v nejhorších anglických bouřkách. Technicky je to systém stodvaceti devíti tun oceli a textilu, který jezdí po kolejnicích nad oběma horními tribunami.
Zavření střechy znamená pro hráče několik věcí. Uzavřený prostor zvyšuje vlhkost a snižuje rychlost míče. Světlo umělého osvětlení je jiné než denní, což ovlivňuje vnímání vzdálenosti. A akustika se úplně mění – zvuk z tribun se odráží odsprávněji a v nečekaných momentech může zvuk diváckého údivu doznít i uprostřed výměny. V roce 2019 přibyla zasouvatelná střecha i nad Court č. 1, takže Wimbledon teď může hrát finále obou dvouher nezávisle na počasí.
Všechny čtyři grandslamy v roce 2025 nastavily historické rekordy v návštěvnosti, a Wimbledon k tomu přispěl svým dílem. Konkrétní čísla londýnského turnaje nejsou zveřejňovaná tak detailně jako u Melbourne, ale odhadem každý ročník přitahuje přes 500 000 diváků za 13 soutěžních dnů.
Jednou jsem se zeptal jednoho z technického týmu, proč se střecha v 2009 budovala zrovna nad Centre Court a ne nad všemi kurty. Odpověď byla typicky anglická: „Because it rains unpredictably, but the Centre Court final is on Sunday.“ Jinými slovy, když prší v sobotu na vedlejších kurtech, turnaj se posune. Když prší v neděli na finále, je to katastrofa. Proto priorita patřila hlavní aréně.
Čeští vítězové Wimbledonu
Česká stopa na Wimbledonu je silnější, než si většina fanoušků uvědomuje. Jaroslav Drobný vyhrál v roce 1954, ještě jako reprezentant Egypta po emigraci. Jan Kodeš titul v roce 1973 získal za kontroverzního bojkotu většiny elity. Martina Navrátilová potom titul vyhrála rekordních devětkrát – rekord, který Serena Williamsová přes všechnu snahu nedokázala překonat.
V 90. letech přišla Jana Novotná se svým ikonickým slzavým prohrou 1993 a vítězstvím 1998, kdy jí vévodkyně z Kentu na ceremoniálu osobně utírala oči. Pro českou (tehdy československou) ženskou školu to byl jeden z definujících momentů.
Petra Kvitová potom vyhrála dvakrát – 2011 a 2014. Její plochá hra z baseline se na trávě ukázala ideální; rychlé míče nízko nad sítí dávají soupeřce minimum času. Poslední český triumf pochází z roku 2023, kdy Markéta Vondroušová vyhrála jako první nenasazená hráčka v historii OPEN ÉRY. Po jejím vítězství jsem si říkal, že česká tenisová škola má pořád něco, co jiné národy nedokážou napodobit. Bouzková k tomu po Billie Jean King Cupu v roce 2025 řekla trefně: Having this match today is just something else and I loved playing in front of the Czech fans. I loved it, and to give my country this point is really special.
Detailnější historický přehled české tenisové éry včetně Drobného, Kodeše a Navrátilové najdete v samostatném článku o historii českého tenisu.
Platí pravidlo bílého oblečení i pro dámské spodní prádlo?
Od roku 2023 je pravidlo zmírněno. Hráčky nyní mohou nosit tmavší spodní prádlo pod bílým zbytkem outfitu, což byl kompromis po stížnostech ohledně menstruačního diskomfortu. Hlavní outfit však zůstává bílý.
Který český hráč vyhrál Wimbledon jako poslední?
Poslední český triumf patří Markétě Vondroušové, která vyhrála Wimbledon 2023. Stala se první nenasazenou hráčkou v open éře, která dokázala vyhrát ženskou dvouhru v All England Clubu.
